Draci z latinského draco jsou nejznámější kouzelní tvorové. V dávných dobách znamenalo zabít draka stát se králem. Draci i přesto že umí nahánět hrůzu, dokážou být i dobromyslní. Mnozí lidé mají z draků strach jen kvůli jejich vzhledu. Tento popis je z roku 600 n. l , čtenáři ho brali vcela vážně :
"Drak jest největším ze všech plazů i jinými živých tvorů na zemi. Má drobný obličej a uzké nozdry. Nozdrami se nadechuje a z úst vyplazuje jazyk. Jestliže je vyvlečen z jeskyně, vrhá se do vzduchu a letem svým víří obrovské vzduchové vlny. Jest to arci jeho ocas a nikoli zuby, vnichž spočívá jeho síla, a nebezpečný je spíše úderem ocasu než svými čelisti. Jedem uškodit nemůže, smrt však dokáže způsobit i bez jedu, zabije totiž vše, co ovine závity svého těla. A dorůstá takové velikosti, že před ním bezpečný není ani slon. Rodí se v Ethiopii a Indii, v samotném srdci celoroční výhně."
Draci však nemusí být nepříteli lidí. Zejména v Asii se drak považuje za dobrotivého tvora, přesto občas má sklony k panovačnosti. Nejdůležitější ovšem je, že je symbolem vůdcovství. Asiijský kalendář je rozdělen na dvanáctileté cykly a každý z dvanácti roků tohoto cyklu je připisován vlivu určitého zvířete. Lidé narození v Roce draka jsou považováni za nejlepší vůdčí osobnosti a spojují v sobě silnou vůly s velkorysou povahou (roky draka 1952,1964,1976,1988,2000 ).
Mytologie popisuje draky jako hady s obrovskými netopýřími křídly, jednou nebo více hlavami, z jejichž tlam šlehají plameny. Jsou draci tříhlaví, šestihlaví, devítihlaví či dvanáctihlaví. Draku se čtyřma nohama se říká saň. Vyskytují se ve všech kulturách na celém světě. Zatímco na západě jsou tyto obludy symbolem zla, v Číně a v dalších asijských zemích představují odvahu a jsou symbolem moudrosti, osudu a štěstí.
K rozšíření mýtu o dracích nejspíš přispěly objevy některých dávných cestovatelů, kteří se na svých cestách setkali s obrovskými ještěry jako např. varanem komodským nebo varanem nilským.
Svatojánská noc se slaví v noci z 23. na 24. června.V tuto noc se totiž lidský svět otevírá nadpřirozenu. Tento svátek se slaví téměř po celém světě, lidé mají možnost najít ohromné poklady, nebo setkat se s nadpřirozenými bytostmi. Kouzla jsou v tuto noc nejsilnější.
Tradice magické noci sahají daleko do starověku. Je to původně náboženská slavnost spojená s oslavou letního slunovratu, která vychází z keltské nebo keltsko-germánské tradice, kterou přejali i Slované.
Naši předci si všimli, že tímto dnem ztrácí slunce svou moc a proto se snažili slunci nějak pomoci v získání či doplnění jeho slábnoucí moci. Slunce hrálo vždy velmi důležitou roli v jejich životě. S nadějí zapalovali ohně věříce, že teplo a světlo, které oheň vydával, pomohou v doplnění sil.
Slunce díky svému světlu a teplu vládlo zemi přes den a noc podle představ našich pohanských předků skrývala mnohá tajemství. Vzhledem k výjimečnosti této noci se mělo zato, že ožívají tajemné síly a země vydává své poklady. Rozestupovaly se skály a otevírala země. K nalezení takového místa bylo zapotřebí nalézt kvetoucí kapradí. To kvetlo přesně o půlnoci a vydávalo zlatavou záři. Kdo chtěl mít zázračný květ z kapradí, který byl velmi důležitým pomocníkem při hledání pokladů, měl pod kapradí rozprostřít bílý šat, který měl zachytit padající květ. Kdo prý květ zachytil a nosil u sebe, byl neviditelný, rozuměl řeči zvířat, rostlin a stromů, měl ve všem štěstí a byl předurčen k objevení pokladu. Získat takový květ však nebylo vůbec snadné, protože ho prý střežily mocnosti temné. Krom čertů a čarodějnic v lese číhalo mnoho dalších nástrah jako například bludný kořen nebo bludičky, které člověka lákaly do bažin. Člověk, který překonal všechny nástrahy a poklad objevil, si měl z něho měl vzít jen tolik kolik unesl, jinak by jeho duše propadla pro jeho nenasytnost peklu.
vlkodlaci:
Když potkáte vlkodlaka v přírodě:
Vyšplháte na nejbližší strom a to co nejvýše.
ANO: Navzdory velké síle i rychlosti, vlkodlaci jsou poměrně slabí ve šplhu na strom. Mají dlouhé drápy, které jim znemožňují, aby se vyšplhali po kmeni stromu. Ale když se narovnají na zadní, můžou dosáhnout poměrně vysoko, tak to mějte na paměti.
Jak poznat, že jste se ve volné přírodě dostali do oblasti, ve které se nacházejí vlkodlaci?
Stopy v lese, zvířecí vytí.
ANO: Jejich stopy se dají lehce poznat proto, že mají odtlaček 5 palců místo čtyř, jak je tomu u vlků (viz obrázek). Stopa je velká asi 17 až 25 cm. Jejich stopy se většinou dají najít v bahně kolem jezer, kde se zastavují napít. Pokud něco takového objevíte, okamžitě tuto oblast opusťte.
Dalším znakem přítomnosti vlkodlaků je vytí, podobné vlčímu. Pakliže jste někde, kde s vlci vůbec nevyskytují, ale vy přesto v noci slyšíte jejich vytí, tak utečte co nejdále. Jsou to téměř jistě vlkodlaci.